Volejbalová sezóna krajských přeborů I. třídy skončila již více než před měsícem a tak je čas rekapitulovat. Sezóna 2021/2022 byla specifická v tom, že na začátku jsme si vůbec nebyli jistí, jestli se vůbec dohraje. První polovinu sezóny se všichni obávali, že dojde na lockdowny stejně jako v loňském roce a bude po volejbalu. Naštěstí se letos tak nestalo a soutěž proběhla téměř bez problémů.
Pomalejší rozjezd
Začátek soutěže nás zastihl v dobré formě, plní entuziasmu a nadšení jsme vyrazili do Dobříše. První zápas skončil výhrou 3:0 a stejně tak druhý.* Dobříš je nepříjemný soupeř, který pravidelně hraje v horní polovině tabulky, takže výhry od nich se počítají. Ve druhém kole náš čekaly povinné výhry se Sedlčany.
Až doposud šlo všechno jak mělo. V tabulce jsme již byli první díky ztrátě týmu z Roztok, který je obvykle naším největším soupeřem. A pak přišla svatba našeho spoluhráče Zdeňka, která trefně připadla na třetí kolo, kdy jsme měli volno.
Covidová svatba
Svatba byla na výborném místě Na Statku v Mirošově. Hráli nám k tomu All Right Band, které máme všichni moc rádi. All Right Band měla na svatbě snad polovina našeho týmu. Svatba byla opravdu nezapomenutelná.
Jenže pak přišlo úterý po svatbě a začaly se objevovat první zvěsti o nakažených rodinných příbuzných. Někde to byla manželka, jinde děti. Ve středu už padali první spoluhráči. A do pátku jsme až na výjimky padnuli všichni do izolace. Honem jsem tedy v pátek žhavil drát a pokoušel se zápas narychlo odložit. Naštěstí s tím pravidla počítala a vedoucí soutěže i soupeř z Vlašimi s tím souhlasili. Zápase se odložil a kontumace nehrozila.
Téměř do konce bez další prohry
Za dva týdny bylo v týmu po covidu a soutěž normálně pokračovala. Ve pátém kole jsme narazili na nebezpečný Mělník, který před dvěma lety hrál ještě 2. ligu. Ukázalo se ale, že většina hráčů v týmu již není a skládá se hodně z juniotů. Ať už jsme soupeře podcenili, nebo měli štěstí, to nevím, ale dařilo se jim a nám ne. První zápas jsme prohráli 3:1. Druhý zápas skončil opačně, kdy jsme Mělnické úplně zničili a zvítězili 0:3 s tím, že se soupeř nedostal přes 15 bodů. Další dvě kola následovali slabší soupeři a 4 povinné výhry.
Tabulkově slabší soupeře jsme naštěstí nadále poráželi až na menší klopýtnutí s Dobřichovicemi, který jsme vyhráli až v tiebreaku a získali jsme za tuto výhru jenom dva body. Odložený dvojzápas s Vlašimí jsme odehráli 5. prosince odpoledne a pak honem spěchali domů, abychom mohli dětem připravit Mikuláše.
Nejdůležitější odložený zápas přišel 11. prosince, kdy jsme hráli s naším hlavním soupeřem v soutěži, s Roztokami u Prahy. Naštěstí se nám dařilo a soupeře jsme v obou zápasech porazili 3:0. Toto byly důležité výhry po kterých následovala vánoční pauza.
Po novém roce začala druhá polovina soutěže desátým kolem, ve kterém jsme se utkali s Dobříší v jejich hale. Málem jsme přijeli pozdě kvůli komplikacím v dopravě a možná proto jsme první zápas prohráli v tiebreaku. Druhý už byl jasná výhra.
V dalších šesti kolech přišla spanilá jízda, kdy jsme soupeřům nic moc nedovolili a všechny zápasy jsme vyhráli s tříbodovým ziskem do tabulky. Tato série už téměř rozhodla o vítězství. Měli jsme na druhé Roztoky náskok 11 bodů.
Vlakem do Roztok a konec sezóny
Předposlední zápas sezóny jsme hráli v Roztokách u Prahy. Vlakové spojení tam máme skvělé, shodou okolností jsme se všichni postupně naskládali do jednoho vlaku. Jeden v Novém Strašecí, druhý v Rynholci, pak dva na Slovance, já v Kačici a další v Kladně. Už cestou na zápas panovala dobrá nálada.
Nezkazilo nám jí ani dvojitá prohra. Soupeř hrál svědomitě a my jsme tak trochu bojovali sami se sebou. V zápase byly dva sety, které jsme těsně prohráli a hře týmu to moc nepomůže. Třetí set prvního zápasu dokonce 34:32. Celou sezónu jsme ale měli poměrně štěstí, takže tady jsme si jenom vybrali trochu té smůly. I tak byla cesta domů hodně veselá.
V posledním zápase jsme měli hrát s již jasně poslední Zručí nad Sázavou, ale zápas byl zrušen, protože soupěř nedorazil a my jsme se tak stali vítězi středočeského kraje. Tak jsme si alespoň zahráli mezi sebou. Diplom a pohár nám přijel předat bývalý trenér extraligového Kladna Jindřich Licek.
Kvalifikace v Netolicích
Díky vítězství jsme měli možnost hrát o postup do druhé národní ligy. Hrála se v Netolicích u Českých Budějovic. Již před kvalifikací jsme měli jasno, že i kdybychom postoupili, tak bychom licenci prodali. Nemáme zájem hrát národní ligu, protože to znamená mnohem více cestování a celkově by to bylo časově moc náročné.
Přesto jsme se ale kvalifikace rádi účastnili. Bohužel se nám stalo, že náš první nahrávač Martin chytil před kvalifikací covid a nemohl se tak účastnit. Místo něj hrál nahrávače Jiří Fojtík, který u nás hostuje z Rakovníka a je to náš nejuniverzálnější hráč. Většinou hraje nahrávače, ale občas také na liberu a několikrát i na smeči. Měli jsme s ním co dělat, abychom ho na kvalifikaci udrželi moc nejíst během zápasů. Našimi soupeři byli Netolice, které bojovaly o udržení ve druhé lize, dále TJ Sokol Hostivař a SK Volejbal Klatovy.
Do Netolic jsme vyrazili už v pátek, protože cesta tam není úplně příjemná. První zápas jsme hráli v sobotu s TJ Sokol Hostivař. Naše celkově největší slabina, špatný příjem, se v tomto zápase hodně projevovala a soupeř nás bohužel zatlačil podáním do defenzivy a zápas vyhrál. Druhý zápas jsme hráli s týmem SK Klatovy. Na pohled to byl soupeř, kterého bychom měli porazit. První set jsme vyhráli, ale asi to nebylo moc hezké na pohled, protože mezi prvním a druhým setem za námi přišel náš smečař Píža se slovy: „Kluci, je to hrozný, vůbec se na to nedá koukat! Makejte!“. „Pížo, víš, že jsme ten set vyhráli?“ „No právě! Tak koukejte zabrat, ať se na to dá koukat!“ Další dva sety jsme také vyhráli, ale na pohled jsme hráli úplně stejně „nekoukatelně“.
V neděli ráno jsme nejprve vyrazili na procházku po Netolicích, které jsou moc hezké historické město.
Od dvanácti hodin nás pak čekal pořadatel turnaje – Netolice. Abychom postoupili, potřebovali jsme je porazit nejhůře 3:1. Netolice nastoupily v notně oslabené sestavě (nejspíše viděli náš zápas s Klatovama) a nechali na lavičce většinu hlavních opor. Celý první set jsme vedli a postupně jsme soupeře donutili, aby všechny všechny hlavní opory do týmu vrátili. Bohužel se nám nepodařila koncovka a prohráli jsme 28:26. Druhý set se nesl v podobném duchu, ale i tak z toho byla prohra 25:22. V tu chvíli už bylo jasné, že vítězem kvalifikace jsou Netolice a že si udrželi druhou ligu. Do dalšího setu tedy poslali slabší tým. Tento set jsme vyhráli. Ve čtvrtém setu jsme již neměli štěstí, přišla prohra a konec zápasu.
Byl to skvělý zápas, který jsme si hodně užili a ověřili jsme si, že nejsme zase o tolik horší, než tým z druhé ligy. Byla to pěkná tečka za povedenou sezónou.
Úspěšný a náročný rok
Na závěr už jen krátká zmínka o členech týmu, kterými jsou:
Josef Antoš (blok), Josef Drda (blok), Lukáš Dvořák (blokař a občas univerzál), Jiří „Fogo“ Fojtík (libero, nahrávač, smečař), Tomáš Frank (libero), Petr „Červ“ Chaloupka (univerzál), Martin Ibl (nahrávka), Zdeněk Kahoun (smeč), Daniel Kovář (smeč), Kryštof Mandlík (univerzál bubeník), Tomáš „Svinčík“ Vinš (smečař), Roman „Píža“ Pergl (smeč).
Krátce během sezóny za nás nastoupil také bývalý nahrávač Václav Červený, který s námi v minulosti odehrál spoustu krásných sezón, a také mladý Tomáš Homér.
Všem hráčům moc děkuji za odhodlání a bojovnost na hřišti, ale také ochotu a pomoc s organizací klubu. Není to samozřejmost.
Josef Antoš
* krajský přebor se hraje systémem dvojzápasů se stejným soupeřem v jednom dni, obvykle sobota.